jsem dneska naštvaná a to jsem si ráno myslela, že když svítí sluníčko, že to bude krásný podzimní den, ale omyl byl pravdou.
Dopoledne bylo celkem fajn, než jsem zjistila, že nemůžu cvičit, protože mám něco z nohou takže na ni nemůžu stoupnout. Netuším, kdy se mi to stalo... "No nevadí", řekla jsem si, tak budu aspoň fotit udělám pár uměleckých fotek. Ty jsem sice udělala jenže je už asi nemám, protože jsem je uložila do notebooku, který zase stávkuje takže nejde zapnout což je super...on jakože šel zapnout ráno, jenže když jsem ho chtěla potom večer zapnout tak už se nezapnul.
Pak jsem šla do francouzštiny celá natěšená, že se zase něco naučím, tož nebyla to katastrofa? Jistě, že byla! Sakra jak nesnáším, když mi někdo začne skákat do řeči, když chci říct větu, nebo chci odpovědět na otázku. Je to zvláštní, když se učím doma do francouzštiny a dělám si různá cvičení na gramatiku tam mi to jde skvěle, dělám minimum chyb, protože se můžu soustředit na to co dělám, jenže pak když jsem na hodině tak nějak panikařím, protože to chci říct rychle a správně a místo toho říkám nesmysly. Štve mě to!
No další věc, která mě štve je když se mě kamarádi nebo známí ptají" A co kluci?" nesnáším tu větu, protože už dlouho nemám žádného přítele. Už nevim co na to mám odpovídat, vždycky mě to vytočí. Co je komu potom, proč nemám přítele?! Krom toho se mi vybavily myšlenky na Pana D. což se super!Grrrrrrr...
No a tak když jsem byla takhle vytočená tak příjdu domů a mamka spustí proč jsem neuklidila nádobí atd... a nakonec jsem zjistila, že nejde zapnout notebook, takže teďka píšu ze svýho starýho počítače, je sice pomalej, ale tak aspoň něco že.
A nakonec, abych se nějak uklidnila jsem snědla celkem dost hořké čokolády. Večer, tož to bude hubnutí. Jedna báseň.
Jestli ty moje články někdo čte, tak si teď musí myslet, že jsem vážně magor, protože jsem píšu samé bláboly.