Rimbaud

27. února 2011 v 21:43 |  Mon âme/ Moje duše
Jelikož jsem teď zjistila, že je článek omezen na 40000 znaků tak můsím moji oblíbenou báseň, kterou jsem měla připojenou k článku mých TOP 10 NEJ KNIH vložit do nového článku.

Opravdu velmi nádherná báseň jednoho z nejlepších prokletých básníku Jeana Arthura Nicolase Rimbauda

Spáč v úvalu

Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka,
vlevajíc do travin svůj stříbroskvoucí car,
kam z payšných pahorků sluneční světlo stéká,
toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár.

Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí,
spí s ústy dokořan v modravé řeřiše
pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí
až na zem do trávy, kde leží na břiše.

Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce, j
ak děcko v nemoci, když přitulí se k matce.
Přírodo, zahřej ho je velmi chladný rok!

S nehybným chřípím spí za rosy, která studí,
spí s rukou složenou na svojí klídné hrudi
a dvěma ranami má prostřelený bok.

Le dormeur du val

C´est un trou de verdure o ù chante une rivi ère
Accrochant follement aux herbes des haillons
D´argent; o ùle soleil, de la montagne fi ère,
Luit: c´est un petit val qui mousse de rayons.

Un soldat jeune, bouche ouverte, t ête nue,
Et la nuque baignant dans le frais cresson blue,
Dost; il est étendu dans l´herbe, sous la nue,
Pále dans son lit vert oú la lumi ère pleut.

Les pieds dans gla ïeuls, il dort. Souriant comme
Sourirait un enfant malade, il fait un somme;
Nature, berce- le chadement: il a froid.

Les parfums ne font pas frissonner sa narine;
Il dort dans le soleil, la main sur sa poitrine
Tranquille. Il a deux trous rouges au cote droit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama