Dneska jsem se musela smát, začala jsem číst další knížku od Dana Browna Diginální pevnost a tato kniha začíná slovy" Byli v Kouřových horách ve svém oblíbeném penzionu a David se na ni usmál. "Tak co miláčku. Vezmeš si mě." "Když k němu v posteli s nebesy vzhlédla, věděla, že on je ten pravý. Jednou provždy. A právě když se zahleděla do jeho zelených očí..."
Musela jsem se strašně smát tomu, protože to přesně sedí na mého kamaráda, kterého mám zase v hlavě a nemůžu e ho zbavit, ale řekla jsem si, že když se zavalím prací, hubnutím a dalšími aktivitai tak na něj zase zapomenu...Jak se říká:" Sejde z očí, sejde z mysli":)
Já ani nevim jak to s tím vlastně mám. Když o tom tak přemýšlím, tak jsem ho skoro pořád neměla ráda od prvního dne co jsem ho viděla, jsem si myslela, že je to takovej ten namyšlenej borec co všechno zná a všechno ví.
Jeho jméno mě pronásleduje na každém kroku, jako by mi to jméno říkalo" tak už to s ním konečně vyřeš!" Jako by to jméno říkalo:" tak už mu to řekni, že ho miluješ" co se může stát maximálně budeš zase za trapku jako ve druháku. Každopádně ti řeknu pravdu a ty si to budeš moct uzavřít a jít dál.
Já nemůžu říct, že jsem nepřemýšlela už dřív o tom, že mu to řeknu vlastně kromě posledních dvou měsíců na to myslim od května pořád, a měla jsem v plánu mu to říct na maturitním plese mojí bývale střední.Jenže mám strach, že mě odmítne a já tam budu stát v černých dlouhých šatech na 10cm podpadcích a on se mi vysměje do obličeje. A jási bude připadat jako ve druháku, když jsem řekla jinýmu kamarádovi, že ho mám ráda. btw. ten kamarád je už 3 měsíce ženatej a každým dnem se mu má narodit potomec:D
Takže je to buď a nebo! Sakra!!Zase si přiadám jako kdybych skákala z letadla bez padáchu. Nechci si zase natloust hubu.
Já ti říkám furt... prostě mu to napiš... řekne buď, že tě má taky rád nebo ne... musíš taky trochu bojovat!